Kšely
Zastavení v Kšelích není tak úplně barokní, ale je symbolické k tématu příběhu. Najdete tu bývalý evangelický kostel, faru i hřbitov.
Praktické informace
Kostel není v tuto chvíli přístupný.
Historie místa
Poutní trasa s příběhem
O kousek dál si přečtete příběh, který patří k tomuto zastavení. Celek najdete v brožuře, stáhnout si ji můžete zdarma kliknutím na tlačítko.
Poutní příběh
Fotogalerie
Kšely
„Čím, že se protestanti neboli evangelíci tak hrozně lišili od katolíků?“ Čertík provokatérsky povytáhl obočí. „Osvětli mi to. Víš co, mě nemají rádi ani tihle, ani ti druzí, takže mi to trochu splývá.“
„Evangelíci jsou také křesťané. Jen neuznávali svaté jako přímluvce, ani Pannu Marii. Nemodlili se k nim. Neklaněli se křížům, sochám ani obrazům – což bylo pro katolíky běžné. Uznávali křest a svaté přijímání, ovšem ‚pod obojí‘, jak hostii, tak víno z kalicha; jak tělo, tak krev Páně. Na rozdíl od katolíků, kteří přijímali jenom hostii, a vína se napil pouze kněz, ne běžní věřící,“ vyložil andílek pohotově. „Proto byl symbolem evangelíků kalich.“
„A nepřijde ti to jako prkotiny?“
„No, přijde, no,“ uznal Cherubínek neochotně.
„Na začátku 17. století bylo Obnoveným řízením zemským katolické náboženství prohlášeno za jediné povolené. Kdo byl jiné víry, musel odejít za hranice – ovšem s výjimkou poddaných, kteří emigrovat nesměli a byli nuceni přestoupit ke katolictví po dobrém nebo po zlém.“ Rohatý si založil ruce. „Evangelíci se museli skrývat. U koho se ukázalo, že nevěří správně katolicky, byl zastrašován, vězněn, hrozila mu ztráta majetku, dokonce odebrání dětí k převýchově!“ Čertík si odfrkl. „A když se u někoho našly evangelické knížky, tak mu je sebrali a spálili.“
„Až na konci 18. století, díky tolerančnímu patentu císaře Josefa II., na tom pak byli líp,“ připomněl Cherubínek. „Kšely se staly významným střediskem protestantské víry. Je tady pozdně barokní kostel, který si evangelíci postavili, když konečně mohli. A na cestě do Bylan najdete evangelický hřbitov s různými zajímavými náhrobky.“
Fotogalerie
Evangelická modlitebna
Na konci 18. století, po vydání tolerančního patentu císaře Josefa II. (17. října 1781), se Kšely staly významným centrem reformované církve na Českobrodsku. Jako první duchovní sem přišel již v roce 1783 Ondřej Kováč z Horních Uher (Slovenska), který bohoslužby vedl ve stodole jednoho místního sedláka. Když pak v roce 1786 zemřel, z iniciativy místních evangelíků, majitele kšelské hospody J. Břečky a šenkýře J. Zahradníka, byly 24. června 1786 položeny základy pozdně baroknímu tolerančnímu kostelíku, který byl ne zcela dokončený posvěcen 21. ledna 1787. Vnitřní úpravy byly z nedostatku finančních prostředků dokončeny až v roce 1792. V roce 1851 byl k původní obdélné stavbě přistavěn oválný presbytář, jižní průčelí získalo klasicistní podobu a nad ním byla vztyčena hranolová věž. Úpadek zaznamenal sbor po roce 1954, kdy byl z obce komunisty násilně vystěhován jeho kurátor a bývalý starosta Jaroslav Miškovský. V roce 1969 pak byl sbor přestěhován do Českého Brodu, kde získal nevyužívaný kostel Nejsvětější Trojice a modlitebna v Kšelích byla změněna na archiv. V roce 1972 pak byla modlitebna odsvěcena a prodána do osobního vlastnictví. Její majitelé se často střídali, poslední úpravy provedl po roce 1990 restaurátor Jan Přibyl, který si zde v půdním prostoru rozestavěl byt. Osadil střešní okna a rozkryl kus stropu, oprava ale zůstala nedokončena a stavba začala chátrat. V roce 2015 ji koupil čínský podnikatel Liu Wei se záměrem zřízení galerie, realizace projektu ale nebyla stále zahájena.
Jednolodní neorientovaná obdélná stavba se segmentově ukončeným presbytářem. Vstupní průčelí je členěno pilastry a ukončeno štítem, nad kterým se zvedá čtverhranná věž. Boční stěny kostela jsou hladké.
Presbytář i loď jsou sklenuty valeně s lunetami, v jižní části je vložena dřevěná kruchta na dvou sloupech, na kterou vedou z předsíně dvoje schody. Interiér stavby byl v roce 2018 v pokročilém stádiu chátrání.
Z původního zařízení modlitebny se dochovaly pouze zbytky, které se povalují ve zpustlém interiéru. Jednalo se přitom o velmi hodnotnou pozdně barokní až klasicistní práci z let 1790–91 od českobrodského řezbáře Jana Mezdřického. Od něho je torzo kazatelny při západní stěně presbytáře u vítězného oblouku, na čelní straně poprsnice je opatřená pětiřádkovým nápisem na zeleném pozadí: ČIŇTE POKÁNÍ A VĚŘTE EVANGELIUM MAR(e)K I.XV. Na kruchtě se dochovala hodnotná farářská lavice zdobené na bocích jednoduchou řezbou a opatřené medailonem s iniciály faráře Josefa Kubeše a letopočtem: JK LETHA PAN(N)E 1827.
Kde místo najdete
Evangelický hřbitov
Pozdvihněte k nebi očí svých, a popatřte na zem dolů. Nebesa zajisté jako dým zmizejí, a země jako roucho zvetší, a obyvatelé její též podobně zemrou: ale spasení mé na věky zůstane, a spravedlnost má nezahyne (Iz 51,6).
Evangelický hřbitov založený v roce 1844 kšelskými evangelíky, pozemek pro jeho zřízení zakoupili Jan Břečka, mlynář z Bylan a kurátor sboru, a jeho bratr Václav Břečka, kšelský hostinský. Hřbitov posvětil kšelský farář Matěj Kubeš a prvním hrobníkem se stal Antonín Straka, který svůj úřad vykonával do roku 1878. Prvním pohřbeným byl Jan Kohout z Rostoklat, a to 7. září 1845. V roce 1899 byl schválen podrobný Hřbitovní řád, jehož text se zachoval v Kronice. Posledním jmenovaným správcem hřbitova byl od roku 1922 Jaroslav Kříž z Přistoupimi, v důsledku změněné společenské situace po komunistickém převratu byl hřbitov převeden v roce 1956 do správy obce Kšely.
Na hřbitově se zachovala celá řada pozotuhodných náhrobků, za pozornost stojí hrob č.1 a vpravo od něj neočíslovaný hrob u vchodu nao hřbitov, které si ještě za svého života pořídili bratři Břečkové, aby „byli strážnými zahrady Boží“. Jan Břečka také odkázal hřbitovu 200 zlatých s podmínkou, že o jejich hroby bude pečováno a nebude s nimi nijak hýbáno. Na hřbitově se také nacházejí hroby významných osobností evangelické církve na Českobrodsku, např. faráře Matěje Kubeše (1780 – 1855).