Centrum města Český Brod
V roce 1786 se Český Brod stal v návaznosti na reorganizaci městské správy svobodným královským městem, náležícím pod krajský úřad v Kouřimi. V té době se ve městě začala rozvíjela česká kultura a české národní hnutí. Středověkou urbanistickou skladbu Českého brodu pozměnilo několik zásahů v 19. století.
Historie místa
Poutní trasa s příběhem
O kousek dál si přečtete příběh, který patří k tomuto zastavení. Celek najdete v brožuře, stáhnout si ji můžete zdarma kliknutím na tlačítko.
Český Brod
„Kolem víry se v období baroka točilo i divadlo,“ začal nadšeně andílek. „Většina představení byla náboženská, hráli je obvykle studenti, členové kolejí, třeba jezuitských nebo piaristických. Jako náměty sloužily biblické příběhy, legendy ze života světců nebo historické události.“
„Prostě takový divadýlko pro věřící, aby církvi snáz baštili, cokoli tvrdí,“ vyskočil mu za zády Čertík, jako by byl na pružince.
„Svatý Františku, dej mi sílu a trpělivost,“ zamumlal Cherubín, než pokračoval, „zároveň se rozvíjela i hudba. Lidé chodili do kostela čím dál častěji, nejenom v neděli, ale v době dalších čtyřiceti dvou svátků. Takže kolem roku 1700 průměrný věřící navštívil kostel devadesátkrát za rok. To jest zhruba každý čtvrtý den.“
„To tam byli dost pečení vaření. A vzhledem k tomu, že hospodářství se z vůle Boží neobstaralo samo, moc času na odpočinek vážně neměli,“ ušklíbl se rohatý.
„Časté liturgické svátky znamenaly zároveň pracovní příležitosti pro skladatele. Po nové, působivé, pěkné hudbě byla neustále poptávka, aby se staré kousky věřícím neoposlouchaly.“ Cherubínek s posledním slovem ulehčeně vydechl, že se mu podařilo dostat se ke konci myšlenky a sdělení. „Co se týče památek,“ navázal rychle, aby využil ďáblíkova momentálního mlčení, „máme tady kostel sv. Gotharda, původně postavený ve 12. století a v 18. století barokně přestavěný podle Jana Josefa Wircha. Pak je tu kostel sv. Máří Magdalény a špitál pro dvanáct chudých nemocných s kaplí sv. Michala ze 14. století.“
„Hezké, hezké. Tedy kdyby svatou Magdalénu neproměnili v roce 1960 ve skladiště a autodílnu,“ přidal svou trošku do mlýna rohatý. „Od roku 2003 jsou budovy v soukromém vlastnictví.“ Věnoval andílkovi vítězný pohled. Pak se obrátil k návštěvníkům. „A pssst… je tu ještě zachovaná stará radnice a podzemí! A je tam k vidění místní šatlava neboli vězení. Určitě se tam zajděte podívat! Tedy pokud najdete cestu!“
Podaří se vám najít správnou cestu ke kostelu? Ale pozor na škodolibé rady!
Fotogalerie
Kostel sv. Gotharda
Kostel sv. Gotharda v Českém Brodě je velmi významná památka, na jejíž současné podobě se postupně podepsaly všechny stavební slohy. Ve své gotické podobě pak byl velmi reprezentativní stavbou, přímo související s činností lucemburské dvorské huti, která v českém prostředí rozvíjela prvky jihofrancouzského stavitelství.
I. etapa výstavby
Předchůdcem dnešní stavby byl jednolodní románský tribunový kostelík, postavený dle tradice v roce 1136 pražským biskupem Janem I. Z této nejstarší stavební fáze se dochovalo kompletní zdivo lodě z pískovcových kvádrů, které tvoří dnešní sakristii při severním boku později přistavěného presbytáře. Při opravě kostela v roce 1992 byl objeven zazděný portálek na původní tribunu a při další opravě v roce 2014 pak dokonce zazděné okno v severní stěně.
II. etapa výstavby
Kolem roku 1350 byla z iniciativy pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic zahájena v jižním sousedství kostelíka výstavba trojlodní baziliky se dvěma věžemi v západním průčelí. Stavbu vedla dvorská huť Matyáše z Arrasu, která vystavěla protáhlý polygonální presbytář se třemi poli žebrových kleneb na válcových konzolových příporách a založila základní podobu vlastního trojlodí, rozděleného třemi páry hrotitých mezilodních arkád na osmibokých pilířích. Dokončení stavby se protáhlo během episkopátu Jana Očka z Vlašimi i Jana z Jenštejna a zcela dokončena byla až za arcibiskupa Olbrama III. ze Škvorce uzavřením západního průčelí se dvěma věžemi kolem roku 1397. Dne 17. dubna 1421 byl kostel vypálen husity při obléhání města, přičemž v plamenech zde tehdy uhořelo i 200 osob, které hledaly v kostele útočiště. Opraven byl pozdně goticky v roce 1457, ale v roce 1512 ho znovu silně poškodil požár, po kterém byl opraven jen provizorně.
III. etapa výstavby
K zásadní opravě kostela došlo až v roce 1613, kdy byl renesančně přestavěn blíže neznámým českobrodským stavitelem Honsem Vaysem (?). Ten nově zaklenul trojlodí lunetovými klenbami s dekorativními štukovými žebry oblého profilu, která v každé lodi vytvářejí iluzi tří šestidílných polí a vycházejí v hlavní lodi z volutových konzol s iónskými hlavicemi a reliéfy cherubínů. Obdobnou lunetovou klenbou s římsovými konzolami byla sklenuta sakristie, původní románský kostel. Současně byly zvýšeny boční lodě kostela o plochostropá horní podlaží, která se do prostoru lodi otevírají obdélnými otvory s půlkruhovými záklenky (upravenými z někdejších bazilikálních oken), a to zřejmě pro potřeby utrakvistického literátského kůru. Stejně jako předchozí úpravy, i tato přestavba plně respektovala charakter původního gotického trojlodí s dvouvěžovým průčelím. V průběhu třicetileté války byl kostel v roce 1628 a 1638 poničen a oloupen švédskou armádou.
IV. etapa výstavby
Dnešní charakteristickou podobu získal kostel při pronikavé barokní přestavbě, realizované v letech 1765–72 podle projektu významného architekta Jana Josefa Wircha. Z důvodu nedostatku finančních prostředků se stavba velmi protahovala, postupně byly sneseny gotické věže do výšky lodi a bylo vybudováno nové průčelí s jednou věží nad jeho středem, které jako kulisa zakrylo původní gotické průčelí.
V roce 1880 byl kostel nejnutněji opraven, ale jelikož se jeho stavební stav stále zhoršoval, bylo v roce 1905 rozhodnuto o jeho celkové přestavbě. U pražského architekta Františka Mikše byly objednány plány zahrnující radikální regotizaci celé stavby v interiéru i exteriéru, ty však neschválila Centrální komise pro zachování památek. Architekt tedy vypracoval nový plán, který původní charakter stavby neměnil, a podle kterého provedl generální opravu stavby místní stavitel Jan Hola v letech 1912–13. Další oprava proběhla v roce 1935 a v letech 1992–94. V roce 2000 byla zahájena postupná renovace kostela opravou horní část věže podle projektu Jindřicha Rajniše, pokračovala v roce 2004 opravou trhlin presbytáře, kamenických prvků a vitráží pod vedením Jana Vinaře, v roce 2007 restaurováním interiéru presbytáře Josefem Pospíšilem a ukončená v letech 2011-12 důkladnou opravou vnějších fasád pod vedením Jana Vinaře.
Halová stavba o rozměru 37 x 21,5 metru s odsazeným, polygonálně ukončeným presbytářem, zevně podélně členěná gotickými opěráky, dynamické západní průčelí a stěny lodě jsou pokryty barokní omítkou. Průčelí s vydutým středem je trojdílné, členěné nikami se sochami sv. Ludmily (vlevo) a sv. Václava (vpravo) z roku 1913 od sochaře Štěpána Zálešáka a jónskými sloupy, završené věží, po jejíž straně jsou sochy sv. Jana Křtitele a sv. Gotharda, rovněž z roku 1913 od sochaře Štěpána Zálešáka. Presbytář je polygonálně ukončen, vystavěn z neomítnutého lomového zdiva, prolomen čtyřmi hrotitými okny bez kružeb a doplněn opětným systémem. Severní i jižní průčelí lodi si jsou podobná, okna byla při barokní přestavbě rozdělena na obloukovitě zakončená a čtyřlaločná v horní části. Na jižní vnější zdi kostela je umístěn rozlomený renesanční náhrobek z roku 1614 z červeného mramoru.
Gotické trojlodí je rozděleno hrotitými arkádami na osmibokých pilířích, presbytář je sklenut křížovou žebrovou klenbou s paprsčitým závěrem na osm válcových přípor s profilovanými kalichovitými hlavicemi a dvě konzoly jehlancovitého tvaru. Žebra zkoseného profilu s výžlabkem se protínají ve třech svornících s reliéfy Beránka Božího a geometricky pojatých růžic. Hlavní loď a podkruchtí jsou sklenuty renesanční lunetovou klenbou se štukovými žebry oblého profilu, sbíhajícími se na původní gotické konzoly. V severním podvěží se dochoval prostor se vznosnou křížovou klenbou a vstupním hrotitým obloukem, jehož ostění člení hruškovitý prut s konkávně vyžlabenými polygonálními patkami, a zazděné původní okno s fragmentem kružby arrasovského stylu, v roce 2010 upravený na zpovědní kapli podle návrhu malíře Petra Štěpána. Na severní zdi presbytáře se dochovalo věžovité hranolové pastoforium* (výška 4,43 m) ve stylu Vladislavské gotiky z doby před rokem 1500. Zdobené je reliéfy zmrtvýchvstalého a zbičovaného Krista a na vrcholu soškou Pelikána, krmícího své mladé (symbol křesťanské lásky). Původní jsou rovněž kovaná železná dvířka. Vlevo od pastoforia jsou výklenky sedile ze stejné doby. V podkroví je do východního zdiva barokní věže druhotně osazen kamenný znak Jana z Jenštejna, původně umístěný patrně v průčelí kostela. Při úpravách interiéru kostela v roce 1972 byly na vnitřních ostěních oken presbytáře odkryty gotické nástěnné malby z 1. pol. 14. století, znázorňující rostlinné ornamenty poněkud archaizujícím stylem; malby byly po zdokumentování opět zakryty, takže dnes jsou pod současnou omítkou. V severním pilíři vítězného oblouku je druhotně osazen náhrobek českobrodského rychtáře Matěje Brodského z Většína z roku 1590, doplněný v dolní části reliéfem vztyčené obrněné ruky ve věnci. Sakristie (původní románský kostel) má obdélný půdorys a v její stěně je zazděný portál na tribunu a zazděné románské okénko s pískovcovým ostěním, půlkruhovým záklenkem a šikmou špaletou. Zaklenuta je dvěma poli renesanční valené lunetové hřebínkové klenby. Se sakristie se dá vystoupit (dále pak schodišti ve venkovních přístavcích) na postranní plochostropé empory, které se do hlavní lodi otevírají segmentově zaklenutými otvory v místech původních gotických oken. Po schodišti severního přístavku je také přístupná prostorná kruchta, ukončená bíle omítnutým, konvexně vypouklým zábradlím s oválnými otvory.
Z vnitřního zařízení vyniká zejména rokokový hlavní oltář** z roku 1781 od významného pražského řezbáře Františka Ignáce Platzera se sochami sv. Petra a Pavla a pozdějším obrazem sv. Gotharda z roku 1857 od Josefa Vojtěcha Hellicha. Na jižní stěně presbytáře visí velký obraz Panny Marie* s adorujícími sv. Václavem a sv. Gothardem v nebesích, pocházející z doby kolem roku 1665 od neznámého malíře (do konce 18. století byl na hlavním oltáři). Na severní stěně presbytáře je barokní obraz sv. Františka Xaverského* z doby kolem roku 1770 a na protější stěně obraz sv. Františka z Assisi* (původně v klášterním kostele) z počátku 18. století. V závěru jižní boční lodi je oltář Panny Marie Zellské s prostorovou baldachýnovou architekturou z konce 18. století a oltář Nejsvětější Trojice* se soškou Pražského Jezulátka a sochami sv. Floriána a sv. Vavřince z doby kolem roku 1740 od neznámého pražského mistra. V závěru severní lodi je oltář sv. Jana Nepomuckého s obrazem z roku 1820 od Viléma Kandlera a cenným obrázkem sv. Prokopa z roku 1770 nad ním, oltář Božího hrobu z konce 19. století a postranní oltář Bolestné Panny Marie s obrazem od Josefa Vojtěcha Hellicha z roku 1857 a sochou Panny Marie s mrtvým Kristem v klíně z 18. století. Křížová cesta je od neznámého malíře a pro zdejší kostel byla pořízena v 18. století (v roce 1881 pak byla zakoupena pro kostel ve Lstiboři, kam se však nevešla, a tak skončila v kostele v Bylanech, kde visela do roku 2010, kdy se zase vrátila do Českého Brodu). Zpovědnice, kazatelna, kostelní lavice a křtitelnice* jsou z roku 1790 od českobrodského řezbáře Jana Mezdřického. Na kruchtě jsou varhany z roku 1894 od pražského varhanáře Petra Emanuela Štěpána. V sakristii visí renesanční deskový obraz Křtu Ježíše Krista v řece Jordánu z doby kolem roku 1600 (zbytek původního rodinného epitafu).