Kostel sv. Prokopa

Barokní kostel z let 1708-10 postvavený původně jako kaple z nadace Františky Rosalie Boženy Berkové, provdané Kinské († 1714). Ta se rozhodla jako dědička největšího podílu majetku realizovat přání svého zemřelého bratra Františka Antonína, kterým 24. dubna 1706 vymřel rod Berků z Dubé, a obnovit v rodišti sv. Prokopa za třicetileté války zničenou poutní kapli sv. Prokopa. Pro svůj záměr získala věhlasného pražského architekta Jana Blažeje Santiniho – Aichla a za jeho osobní účasti pak byla stavba na jaře roku 1708 vyměřena. Dokončování vnitřní výzdoby se protahovalo a dokončeno bylo až za Jana Ignáce Mladoty ze Solopysk († 1747), který v roce 1715 koupil místní dvůr. Zcela dokončená stavba byla vysvěcena v roce 1717. Dnešní podoba stavby je poznamenána přestavbou kaple na kostel v roce 1900. Při ní byl upraven tvar střechy zvýšením její střední části, změněna podoba sanktusníku a přistavěna věž před západní průčelí. Přitom byla rovněž ubourána střecha a část obvodového zdiva. Přestavba kaple byla vynucena zbořením středověkého kostela sv. Petra a Pavla a tak se dřívější tzv. „zámecká kaple“ a později poutní kaple sv. Prokopa stala novým filiálním kostelem v Chotouni. V roce 2019 byla zahájena oprava kostela.

Kostel je tvořen lodí na půdorysu podélně protáhlého osmiúhelníku, ke kterému je připojeno kněžiště ve formě pravidelného šestiúhelníku s konkávně proláklými stěnami a s nárožími vytaženými do ostrých hran. Loď kostela má v interiéru jiný půdorys než navenek a to hloubkový ovál. Mezi loď a kněžiště je na severní straně vložena dvojboká sakristie s ostře vytaženou hranou. Exteriér kostela je členěn pouze lizénami na nárožích lodi a plochými příložkami ve středu stěn kněžiště. Římsa obíhá ve stejné výši kolem celého tělesa stavby. Uvnitř je loď půdorysně hloubkovým oválem s osmi poli. Na hlavní ose jsou pole širší s lichými arkádami a půloválnými záklenky. Na východě je arkáda otevřena v triumfální oblouk. Pole jsou na diagonálách nečleněná s vysoko posazenými okny. Jsou oddělena dórskými pilastry, podloženými úzkými příložkami. Pilastry vynášejí kompletní kládí, které je nad nimi oblamováno. Loď je zaklenuta kupolí nad oválem. Kněžiště má složitější podobu. Jde o pravidelný šestiúhelník, který se jednou svou stranou otevírá do lodi. Všechny stěny se konvexně vydouvají do interiéru presbytáře. Obkročně se zde střídají „pilířová“ pole, na něž dosedá klenba v místech průběžné římsy, a pole „výklenková“, která se s klenbou stýkají v půloválu. Jedno výklenkové pole tvoří triumfální oblouk zaklenutý vykláněným pasem, zbývající dvě jsou po stranách hlavního oltáře. Jedno pilířové poleje za hlavním oltářem, dalším se vchází do sakristie a v posledním je umístěna nika. Ze sakristie vede několik schodů do malé místnosti, která sloužila jako soukromá oratoř.

O Santiniho autorství se vedly, podobně jako u mnoha jiných staveb, střídavě mu připisovaných a odepisovaných, diskuse. Dnes je však připsání chotouňského kostela tomuto architektovi nesporné. Kromě zjištění pramenného dokladu je nyní kostel sv. Prokopa zařazen do kontextu Santiniho díla. Řešení lodi – v exteriéru protažený oktogon, v interiéru hloubkový ovál – předjímá základní rysy stavby kaple sv. Klimenta v Hradci Králové. Radiální centrála kněžiště předznamenává rozvrh pozdější kaple sv. Vojtěcha v Ostrově u Stříbra. Obě tyto stavby jsou nejjednoduššími příklady paprsčitých centrál, typických pro Santiniho. Dalším důležitým znakem je řešení celé stavby jako dvouprostorové centrály. Určité „nesrovnalosti“ (nezvykle těžká modelace římsy, malá okna a konzervativně cítěné portály), kvůli nimž bylo v minulosti zpochybňováno Santiniho autorství, jsou přičítány nezkušenosti zedníků a absenci dozoru architekta na stavbě. Portály, pojednané ještě v duchu raného baroka, zde mohly být osazeny druhotně – původně snad byly určeny pro jinou stavbu.

V zařízení kostela je pseudorománský hlavní oltář z roku 1863 od J. Doležala s obrazem od J. Hellicha. Na bočních oltářích jsou obrazy od V. Kandlera z 19. stol. Obraz sv. Petra a Pavla*** z roku 1721 pochází původně z hlavního oltáře starého kostela sv. Petra a Pavla v Chotouni, po jehož zboření v roce 1816 byl přenesen do kostela sv. Prokopa, v současnosti je uložen v depozitáři Arcibiskupství pražského. Vysoká výtvarná kvalita malby určuje jako autora Petra Brandla, který od konce 20. let 18. století skutečně pracoval na některých zakázkách pro oblast Kolínska. Krásná vrcholně barokní kazatelna z doby po roce 1710 pochází z dílny pražského mistra Františka Preisse; v 90. letech 20. století byla bohužel ukradena její sochařská výzdoba a je dosud nezvěstná. V dubové stolici ve věži je zavěšen 45 cm vysoký zvon z roku 1664 od pražského zvonaře Mikuláše Löva z Lövemberku, původně v sestavě zvonů ve věži již zaniklého kostela sv. Petra a Pavla. Zvon je opatřen pětiramennou korunou, na čepci se nachází ornamentální vlys a páska s nápisem: GOSS MICH NICOLAVS LOW IN PRAG. Na hladkém plášti je umístěn latinský dedikační nápis: IN HONOREM B(EATEAE) V(IRGINIS) M(ARIE) ET S(ANCTI) MICHAELI ARCHANGELI HAEC CAMPANA ERECTA EST PROPRIS SVMPTIBVVS GEORGI OPOLSKI INCOLAE PAGI HVIVS CHOTAVN. IN DOMI(NI)O S(UUM) C(AESAREA) M(AIESTA) PODIEBRADENSI SVB CAPITANEATV PRAENOBILIS. AC GENEROSI D(OMI)NI. LIBORY LAMERS ANNOD(OMI)NI MDCLXIV.

V případě kostela sv. Prokopa se na území Kolínska jedná o závan „velké barokní architektury“, která zde, v detailech pravděpodobně zkomolená místními podmínkami, prakticky zůstala svým výtvarným názorem osamocena. Ale i tak se jedná v kolínském regionu o ojedinělou ukázku dynamického směru vrcholného baroka, rozvíjející motiv dvouprostorové paprsčité centrály.